A ZAČNEME
ADAMEM, PŘED 100 000 LETY
Tato část je
vypracována na základě testů DNA a archivních záznamů
Praotec Adam založil veškerou současnou populaci na zemi asi před 60.000-80.000 lety a domovem mu byla centrální Afrika. Adam samozřejmě nebyl jediným mužem své doby, ale byl výjimečnou osobností a jen jeho potomci přežili do dnešních časů. Byl tedy i naším praotcem. Dále budeme sledovat pouť našich předků, budeme jim říkat naši praotcové a budeme tím myslet linii po mužských předcích současných rodin Ubry. Tak je budeme oslovovat po celou dlouhou cestu až do konce prvního tisíciletí, kdy našeho praotce oslovíme jménem.
Naši praotcové pokračovali v pouti z centrální Afriky na severovýchod. Do jihozápadní Asie expandovali někdy před 45 000 lety.
To už žili v tlupách a uměli rozdělat oheň. Vyráběli jednoduché nástroje (pěstní klíny, drásadla) a zbraně (bodce, oštěpy a primitivní nože). Lovili velké medvědy.
Náš praotec již uměl používat jednoduchou řeč, začal pohřbívat mrtvé a do hrobů jim vkládal předměty. Jen 10.000 let potřeboval na to, aby se dostal do oblasti střední Asie. V této době byla žena chápána jako udržovatelka rodu. Existovala přirozená dělba práce mezi mužem a ženou. Muži se věnovali lovu a ženy sběru plodin,
přípravě potravy. Majetek se dědil po mateřské linii. Před 30.000 roky došel náš praotec do severní Asie a odtud si to namířil rovnou do Evropy, kde se pohyboval ještě před 10 000 lety. To už byl konec doby ledové. Došlo ke změně krajiny, místo severské tundry převládá lesnatá krajina - vymírají velká severská zvířata a objevují se dnešní - jelen, zajíc apod. Nová zvířata byla rychlejší a bylo z nich méně masa. Pratatík se naučil střílet lukem, rybařit a ochočil si některá zvířata (pes, koza, vepř ).
A tuto cestu našich předků k současným
místům osídlení našeho rodu znázorňuje mapka stěhování pro Y-DNA Haplogroup R1b
haplogroup R1b je přiřazován
Keltům , tak pane Ubry, jste potomkem starých Keltů.
Dnes se Haplogroup R1b nalézá převážně v západní Evropě, včetně Anglie,
Irska, a části Španělska a Portugalska. Obzvláště soustředěn je na západě
Irska, kde se četnost přibližuje 100 % populace.
Asi tisíc let př. n. l. se datuje keltská kultura a začíná obdobím halštatských Keltů. A nyní už to začíná být osobní. Byli to (byli jsme) bojovní pastýři, hledající nové pastviny pro svá stáda. V hrobech měli hliněné či kovové nádoby, podle bohatství zesnulého. Nejbohatší jedinci měli v hrobech i jantarové, korálové nebo skleněné ozdoby. Co měl v hrobě náš praotec se mi bohužel ještě nepodařilo zjistit. Keltské stěhování procházelo jižní Evropou směrem na západ, k místům dnešního Španělska, Francie a Švícarska. Halštatští pastýři žili jinak než zemědělci. V jejich víře hrálo důležitou roli slunce. Nebyli spjati s půdou, ale se stády.
Během druhé poloviny posledního tisíciletí př. n. l. došlo ke zvýšení počtu železných zbraní, které se staly rozmanitější. Kultura halštatských Keltů přešla v dobu Laténskou. Mohyly byly nahrazeny kostrovými hroby. Nejokázalejší hroby byly hroby vojevůdců. Ti se dávali pohřbít třeba i se svým válečným vozem. Největší proměna však byla hospodářská a v důsledku toho i společenská. Chov dobytka ustoupil obdělávání půdy. Začal se používat i pluh. Vznik rolnictva měl vliv i na náboženství. V této době se zrodily první chrámy.
Asi 8.000let př. n. l. začíná první osidlování Irska a kolem r. 300 př. n. l. Irsko osidlují první Keltové a začíná jejich 1 000 let dlouhá kulturní a politická vláda v této krajině. Z Evropy je na ostrovy vytlačili Římané, Germáni a Slované. Někdy v této době zřejmě dorazil do Irska i náš keltský pradědeček. Náboženstvím našich předků bylo uctívání předmětů a rostlin. Keltové měli bohy všude – v stromech, v potomcích, nebo i v kamenech. Věřili v přírodní medicínu a v posvátnou rostlinu jmelí, která jim měla přinášet úspěch a štěstí. Druidové ho snímali z větví zlatým srpem do bělostné roušky a jmelí se nikdy nesmělo dotknout země. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a prasata. Druidové byli keltští kněží. Byli vzdělaní, řídili náboženský život, znali léčivou moc bylin, věnovali se astronomii a působili také jako jasnovidci. Zákony sice vyhlašovali králové, radili jim při tom ale hlavně druidové. Fungovali také jako soudci a prosazovali zákony. Poštvat proti sobě druida se nevyplácelo. Používali i písmo, ale ne při předávání tajných nauk – ty se budoucí kněží museli naučit nazpaměť. Druidové byli velmi vážená vrstva lidí. Každoročně se scházeli ke svým sněmům ve městě Carnutu, které se nachází na území dnešní Francie. Druidi byli natolik vážení, že pouhým vstupem na bojiště mohli ukončit probíhající bitvu. Navíc když někdo neuposlechl jeho rozkazu, druid mu zakázal účast na obětních obřadech, což byl pro Kelta jeden z nejhorších trestů. Když v 5. století n. l. vstoupili do světa Keltů křesťané, byl s druidy konec. V tomto světě všemocných Druidů na sebe soustředily moc také větší rodiny (klany) vlastnící půdu. Ostatní rodiny, žijící v jejich společenstvích jim byly podřízeny. Se stoupající mocí některých rodin docházelo i k válečným výbojům na sousední území a vzniku většího množství malých království.
Cormac Cas (* ? - +129) druhý
syn Ailill Aulomma (Oilliol Olum),
starověkého krále území zvaného Munster,
ovládal území v severozápadním Irsku zvané Clare. Všichni jeho potomci se řadili do skupiny Dál
gCais (také Dal Cais) klanů,
což byla dynastická skupina
rodin, které odvozovaly svůj původ od Cormaca Case. „Dál“ znamená část nebo
podíl na „Cas“ tedy Dál gCais nebo Dalcassians
klany. Mezi hlavní rodiny Dalcassians
klanů patřili O'Briens, od
kterých jsme pomocí DNA testů odvodili svůj původ. Irský národ má své dějiny
velmi dobře zmapovány a proto můžeme svůj původ stopovat poměrně přesně až
třetího století našeho letopočtu. Jsou však prameny, podle kterých je možné
stopovat naši historii až ke zrození Adama. Tyto prameny jsou však (kromě DNA) mýtyckého
původu.
Nebudeme zde sepisovat válečné úspěchy našich předchůdců, tento seznam by byl příliš dlouhý. Zmíníme se zatím jen o Eochaidh Ball-dearg, který ke konci 5.století přijal křest z rukou Svatého Patricka, budoucího patrona Irska. Do dějin Irska tak radikálně vstoupilo nové náboženství – křesťanství. To, jak později uvidíme, silně poznamenalo i historii našeho rodu. Naši praotcové v Irsku byli katolíci.
St. Patrick patron Irska
Další v řadě našich předků Molua Lobhar, založil církev v Killaloe, co. Clare. Kde bylo rodiště nejvýznamnějšího z O’Brienů Briana Boru..
V následujících staletích čelili Irové mnoha vikingským nájezdům. Ti terorizovali o olupovali místní obyvatelstvo. Zeleně označená místa na mapce Irska z roku 950 ukazují opevněná území Vikingů, ze kterých organizovali své výboje.
Mapka
území r.950 s vyznačením
teritorií ovládaných Vikingy.
Vikingům se postavil do cesty jeden z našich praotců, syn MACLORCAINA, krále Thomond . Byl to irský národní hrdina Brian Boru,
Brian Bórúma MACCENNETIG Alias Brian
Bórú, král Munster, nejvyšší král Irska
Datum narození: asi r.941
Místo narození: Béal Bórú, kraj Clare, Irsko
Datum úmrtí: Apr 23, 1014
Místo úmrtí: Dublin, kraj Dublin, Irsko
V bitvě u města Clontarf. Byl zabit v boji prchajícím Vikingským bojovníkem.
Pohřebiště Kraj Armagh, Irsko
Otec: Cennétig MACLORCAIN, král Thomond (?-951)
Matka: Be Bend INGEN URCHADA
Syn hlavy Dál gCais clanu Brian Boru se dostal k moci po smrti svého staršího bratra Mathúina. Toho zavraždili výbojní Vikingové. Porazil a zabil vikingského krále Imara, který vládnul Limericku. V r.978 se stal Brian králem Munsteru, 1002 byl uveden jako árd rí, nejvyšší král Irska. To byl pravděpodobně jeho největší úspěch. Ukončil nadvládu Uí Néill dynastie a stal se prvním, kdo sjednotil Irsko pod jedním monarchou. V r. 1013 došlo k návratu seveřanů a rozhodující bitva o korunu se měla konat na Velký pátek 1014 u Clontarf. V této bitvě Brian Boru slavně zvítězil, ale jeho život byl násilně ukončen prchajícím Vikingským bojovníkem. Irsko se nakonec rozpadlo na množství triviálních království, čehož brzy poté Anglo-Normani využívali jako výhodu k podmanění Irska.
Brian Boru ovládal Irsko jako nejvyšší král ze svého paláce v Killaloe. Jeho syn, Donough, žil v pevnosti Dromoland, jednoho z nejslavnějších baronských hradů v Irsku. Hrad byl domovem předků O'Briens, baroni Inchiquin, kdo byli jedni nemnoha přirozených gaelských rodin královské krve a přímých potomků Briana Boroimhe (Boru).
Rock Cashel
Tento hrad toho času v majetku
O´Brienů je známý jako Acropolis Irska, je to pozemek, kde probíhaly korunovace králů Munster, byl zde korunován Brian Boru na krále
Munster. Od roku 370 na místě dnešního hradu sídlili králové z Munsteru.
Okolo roku 450 zde svatý Patrick pokřtil
krále Aenguse. (předek O’Briens) V roce 990 Brian Boru hrad opevnil a
roku 1101 král Murtagh O´Brien daroval vápencovou skálu, na které hrad stojí
církvi.
Dromoland hrad
Pro dalších 900 roků hlavní větev O'Briens žili a vládli na
Dromoland hradu. Hrad je dnes přebudován na luxusní pětihvězdičkový hotel.
Syn Briana Boru byl Teige (Terence) O'BRIEN; Král MUNSTERU. Teige byl ve svých 44 zabit svým bratrem Donoghem, který se potom stal Králem Munster.
Syn Teigeho, Toirrdelbach (Turlogh) Mór, se stal Králem severu Munster a to po abdikaci strýce Donogha. Turlogh se dožil úctyhodného věku 77 roků.
Jeho syn Dermod byl králem severu Munster
Jeho syn Toirrdelbach MACDIARMATA byl Králem Thomond, zemřel v roce v roce 1167
O'Brien - původ příjmení
O'Brien v Irštině Ó Briain, je odvozeno
od osobního jména Brian. Význam tohoto jména není úplně jasný. Může znamenat
“havrana”, ale více pravděpodobné je odvození od slova Brion, vypůjčeného
z původního keltského jazyka, která obsahuje element bre -, znamenající
“kopec” nebo “vysoké místo”. Jméno by pak znamenalo “velebný” nebo “významný”.
Ačkoliv výchozí význam slova není jistý, historický původ příjmení je
naprosto jasný. Jednoduše
označuje potomka Briana Ború, (“Brian holdů”), nejvyššího krále Irska v 1002, a
vítěze bitvy u Clontarf v r.1014. Keltové v této době začali
přidávat ke svému jménu jakousi obdobu
našeho moderního příjmení. Označovali tak svou příslušnost k rodině, rodu,
klanu, nebo území. O'Brien, odvozený ze jména po
předcích, nebo Ui
Brien, odvozený ze jména po otci, tedy po Brianovi.
První jednotlivec u něhož bylo jasně použito O'Brien dědičné příjmení byl Donogh Cairbre O'Brien, syn krále Munster a Donal Mor. Jeho potomci se pak dělili do množství větví, včetně O'Briens Aherlow, O'Briens Waterford, O'Briens Arra na severu Tipperary, a O'Briens Limerick, kde je příjmení udržováno na hodnosti barona Pubblebrien. (právě z této větve O`Brien vzešli naši praotcové) Dnes je jméno šesté nejčetnější v Irsku, široce rozptýlené v celé zemi, se zvláštními koncentracemi v jednotlivých oblastech, tak jak v zemi původu, v oblasti nazývané Clare. Naši praotcové nesli toto hrdé jméno asi do 17. stol. Toto století bylo jedno z nejtěžších období životní dráhy našich předků. Byla to doba tvrdého potírání katolíků v Irsku a oni byli katolíci.
Na začátku 17. století, po emigraci ulsterských hrabat, vyzval Jakub I. skotské protestanty aby se usazovali v severním Irsku. Povstání Irů v Ulsteru vedlo v roce 1641 k masakru tisíců nově příchozích kolonistů.
Následně se roku 1649 v Dublinu vylodil Oliver Cromwell. Nepřišel jen jako dobyvatel, ale také jako mstitel. Nelidskost s jakou se mstil, zůstala Irům vryta v paměti stejně nesmazatelně, jako tvrdá kolonizace, která následovala po zlomení odporu. Chudým obyvatelům se na příkaz Cromwella nic nestalo a vojákům dovolil emigrovat. Toho využilo asi 30 000 lidí. Provinilé katolické šlechtě odebral majetek a jejich pozemky rozdělil mezi protestanty. V zásadě šlo o přesun bohatství a moci z katolických do protestantských rukou. Tím došlo k druhé velké vlně emigrace, v níž mohli naši pradědové opustit irskou domovinu a přesunout se do západní Evropy.
Oliver Cromwell
Asi poslední těžkou ranou irským katolíkům byli trestní zákony z r. 1695. Tyto zákony byly přijaty protestantskou šlechtou, která toužila posílit své pravomoci. Zakazovaly katolíkům kupovat a vlastnit půdu, vychovávat děti ke svému náboženství, vstupovat do armády a námořnictva nebo vykonávat právnickou profesi. Byla zakázána i irská kultura, hudba a školy. Toto drsné století vyhnalo naše předky z Irska zpět na pevninu, kde se roku 1702 FRANCISKUS CAROLI O`BRIEN oženil s Marií Margarethou Eckel z KÖNIGSBACHU.
(překlad) 6. června 1702 V platnosti církve manželství
v základu uzavřeno skrze váženého dospělého Caroli Francisci (Karla
Františka) Obrien náležející ke klanu z Limericku v Irsku a váženou
vdovou Margaretou (Markétou) Storekin
Jak se tedy z příjmení O`Brien stalo Ubry? V té době lidé nevlastnili občanské průkazy ani nic podobného, proto farář každého zapsal tak, jak on sám slyšel jeho jméno. Po vstupu O`Brien na pevninu se příjmení měnilo dle výslovnosti. V tomto případě to byly varianty OUBRIEN, OBRIN, OUPRE a UBRI. Po odchodu do Mělníka už bylo příjmení UBRI jen počeštěno na UBRY. Příslušnost ke klanu O`Brien je potvrzena výsledky DNA.
